Srdce v krabici. V Me + Her na plátně ožívá depresivní hrdina z lepenky

Srdce v krabici. V Me + Her na plátně ožívá depresivní hrdina z lepenky

Krátký snímek Me + Her režiséra Josepha Oxforda, s kamerou Bradleyho Stonesifera vypráví příběh Jacka, muže z lepenky, který se nemůže vyrovnat se smrtí své ženy Jill. Plánuje sebevraždu škrtnutím sirky, pak se ale rozhodne následovat tělo Jill a nechat se recyklovat v  továrně na krabice. Jejich smíšené ostatky jsou rozprášeny na místě, kde kdysi stával vzácný strom a kde poté začíná růst nový.

Oxford vypráví, že postava Jacka byla původně stvořena pro hudební klip už v roce 2007. ,,Dal jsem dohromady dostupné materiály a přišel s pěknou malou loutkou. Tyhle postavičky měly brnkat na kytary a bušit do bicích – prostě hudební klip jako každý jiný. Z plánu s kapelou nakonec sešlo. Mně se ale design postaviček líbil a začal jsem uvažovat, jak by asi mohl vypadat jejich svět, jaká by v něm vládla pravidla, a jak by do něj postavy zapadly.“

Oxford napsal Me + Her na začátku roku 2009 a následující dva roky strávil stavbou lokací a charakterů. Stonesifera potkal během práce na projektu režiséra Lee Tolanda Kriegera a při natáčení filmu The Vicious Kind mu přiblížil svůj koncept. ,,Joey mi vyprávěl o tom svém bláznivém lepenkovém světě a totálně mě pro to nadchnul“, vzpomíná Stonesifer. ,,Rozmysleli jsme si, jak by film měl vypadat a postupně dali dohromady celkové pojetí, dlouho předtím, než jsme vůbec postavili první postavičku před kameru.“ Kameraman se svou ženou Emily Bloom se stali i hlavními producenty snímku pod záštitou své společnosti Island Creek Pictures.

Preprodukce Me + Her začala v dubnu 2013 a natáčení (18 dní rozložených do 6 měsíců) probíhalo ve studiu The Escarpment a v Allen Box Co. v Los Angeles. Kvůli omezenému prostoru museli filmaři běžně stavět a rozdělávat jednotlivé sety. 16 loutkářů vodilo figury vysoké přes 30 cm tyčemi a drátky ovládali jemné detaily jako mrkání. ,,Hlavní koncept byl, aby film vypadal jako ruční práce, proto jsem v obraze vodicí tyče zachoval“, říká Oxford.

Po testování několika kamer včetně Panasonic AGHPX500, Arri Alexa, Canon C300 a 5D Mark II se Stonesifer rozhodl pro model od Blackmagic. ,,Panasonic umí makro, takže bychom udělali skvělé detaily a mohli měnit ohniskové vzdálenosti, ale je příliš velká a kvalita obrazu nebyla to pravé. Oba Canony mají příliš velký čip a pro požadovanou hloubku ostrosti bychom potřebovali víc světla. No a tančit s Alexou okolo loutek vzhledem k našemu omezenému rozpočtu, štábu a vybavení taky nešlo moc dobře dohromady. Ta kvalita obrazu nestála za obětování času a možností. Srovnatelně lehká Blackmagic nám s Joeym esteticky vyhovovala“.

Stonesifer pracoval převážně s 20 mm objektivy Arri a Zeiss Ultra Prime. ,,Zorné pole mají srovnatelné, jaké jsem viděl na Super 35 s 32 mm objektivem. Občas jsem taky pracoval se zoomy od Canonu, které vedle Ultra Primes obstály na výbornou.“ Na objektiv nepoužil ani žádný filtr. ,,Chtěli jsme co nejlépe ukázat texturu lepenky.“

O drobné pohyby kamery se postaralo několik zařízení včetně Dana Dolly, různých sliderů a jeřábu Jimmy Jib. Některé záběry se braly z ruky. Set továrny na krabice měl 120 na 120 cm, přes 4 m na výšku a odnímatelné postranní panely. Aby se v tak malém prostoru mohli pohybovat, uplatnila se i Blakmagic Pocket Cinema Camera se Super 16 Zeiss Super Speed objektivy. ,,Pocket Cinema jsme měli na monopodu. Kvůli monitoringu jsme HDMI signál převáděli do HD-SDI. Bezdrátový follow focus umožnil asistentovi kamery ostřit přes monitor“.

Podle Stonesifera 2.5K sensor Blackmagic Cinema Camera významně odlehčil omezenému rozpočtu na svícení, protože největší zdroj, který nakonec potřeboval byl jediný 5K Fresnel coby zdroj slunečního světla.

Set továrny na krabice byl přes 7 m dlouhý, o atmosféru se staraly stroje na kouř a mlhu. ,,Měli jsme 750 wattový zdroj a 4 Leko reflektory s tlumiči mimo továrnu, které svítily skrze okna. V interiéru jsme měli reflektory Kino Flo s filtry Lee 245, abychom dosáhli industriálního vzhledu. Mix barev nám vytvořil krásný kontrast. Závěr filmu je tak opravdu temný a ponurý.

Většina triků se odehrála přímo v kameře, Oxford ale animoval časosběr růstu stromu a studenti z Pastilla Institue of Design několik setů digitálně rozšířili, odstranili pozadí studia a nahradili ho filmovým městem.

Kolorista Aaron Peak snímku dodal finální nádech, který měl podtrhnout lepenkovou strukturu předmětů, vzájemně je od sebe oddělit a celkově jim vdechnout život a hloubku. Při hledání nejlepšího řešení prohnal některé sekvence processingem v Adobe Lightroom, zejména flashbacky, kdy Jack a Jill ještě společně prožívají štastné chvilky.

Me + Her si odbylo světovou premiéru na letošním filmovém festivalu v Sundance.

 

Mark Dillon

American cinematographer 05/2014

Leave a Reply