Jak na záběr: Svícení

Jak na záběr: Svícení

Svícení záběru se významně podílí na jeho působivosti na diváky. Základní funkcí je samozřejmě optimální viditelnost objektů před kamerou, ale také zdůrazňování nebo potlačování prvků, které budují příběh. Světlo poutá pozornost, stín naopak může vzbuzovat zvědavost a napětí. Právě hra světla a stínu ovlivňuje tvary a významy předmětů. Jediná věc může s různým typem nasvícení nabírat bezpočet rozličných podob.

Stín dělá styl

Stíny rozlišujeme dvojího druhu. Vlastní stín je neosvětlená část plochy, na kterou nedopadá žádné světlo, např. jedna strana tváře, která je odvrácená od zdroje světla. Vržený stín, je tmavá plocha na osvětleném povrchu, kterou způsobuje překážka mezi povrchem a zdrojem světla. Třeba stín naší postavy, který pozorujeme při slunečném dni na chodníku.

Světlo a stín hojně využívají filmové žánry nejen z hlediska významu, ale i stylu. Vlastní stín vytváří jisté tajemství a je tak častou součástí hororů nebo thrillerů. Osvítíme- li např. jen půlku tváře, divák začíná přemýšlet, jestli je druhá půlka znetvořená, nebo z jakého důvodu zůstává skrytá. I vržený stín je vděčný hororový prvek, protože signalizuje přítomnost něčeho, co ještě nevidíme nebo neznáme. Významně se uplatnil ve Filmu noir, kde dotvářel dusnou atmosféru nočního města, v němž není úplně bezpečno.

Není světlo jako světlo

Filmové svícení  rozlišuje kvalitu, směr, zdroj a barvu. Kvalita se vztahuje k intenzitě světla. Tvrdé svícení vytváří jasně definované stíny a ostré textury, zatímco měkké svícení dělá jemné a rozptýlené osvětlení. V exteriéru během dne se s nejtvrdším světlem setkáme za slunečného poledne. Pokud se obloha zatáhne, světlo se rozptýlí a změkčí, stíny nejsou patrné.

Směr světla určuje, z jaké strany dopadá světlo od zdroje na předmět. Pokud dopadá zepředu, stíny jsou potlačeny, obraz se zplošťuje. Boční světlo modeluje obrysy objektu, tvoří se stíny a kontrasty. Protisvětlo ozařuje předmět zezadu a vytváří siluetu. Může působit téměř magicky, jako jakási aura. Spodní světlo má tendenci deformovat. Často se proto uplatňuje v hororech u detailů tváří. Vrchní světlo je většinou zacílené na zdůraznění konkrétního prvku, rysu obličeje, apod.

Zdroj světla může být přirozený nebo umělý. Přirozené světlo určují aktuální podmínky dané denní dobou a počasím. Vystačíme si s ním spíše v nonfikční tvorbě. V momentě, kdy potřebujeme s osvětlením pracovat a mít ho pod kontrolou, tedy v případě většiny fikční produkce, přichází na řadu umělé zdroje.

Barvu světla určuje barevná teplota. Měří se v kelvinech  a čím je její hodnota vyšší, tím studenější světlo vytváří. Běžné denní světlo, tzv. daylight má teplotu zhruba okolo 5000 kelvinů.

Posviťte si na ně!

Základem osvětlení každé scény je hlavní světlo. Je to ten nejsilnější zdroj, který vytváří největší stíny. Osvětluje to nejdůležitější, co má divák v rámci záběru vidět, má jasně definovaný, libovolný směr. Doplňkové světlo obraz zjemňuje a mírní stíny. V klasickém Hollywoodu se ustálila tzv. profesionální konvence, která se uplatňuje dodnes. Vychází z předpokladu, že nejlepší kontrolu nad svícením scény poskytuje použití minimálně třech zdrojů.: hlavního, doplňkového a protisvětla, přičemž hlavní světlo obvykle osvětluje předmět diagonálně zvrchu a doplňkové světlo se staví poblíž kamery.

Použití těchto zdrojů také definuje rozdíly mezi nízkým a vysokým kontrastem obrazu. Nízký kontrast využívá doplňkového a protisvětla  k potlačení stínů a jemným přechodům, vidíme širší škálu šedé. Vysoký kontrast se naopak vyznačuje dramatickým protikladem světla a  stínu s minimem odstínů šedé, doplňkové světlo není třeba.

Svícení je jeden z nejkreativnějších a nejvlivnějších filmových nástrojů, který, podobně jako střih, divák mnohdy vůbec nevnímá. Čím lépe jej ale ovládnete, tím kvalitnější atmosféru vaše dílo dostane.

Leave a Reply