Jak na záběr: Perspektiva

Jak na záběr: Perspektiva

Jak bude divák vnímat prostor v rámci záběru nám určuje tzv. perspektiva. V reálném prostředí vnímáme perspektivu prostřednictvím našeho oka, v audiovizuálním díle skrze objektiv kamery. A protože objektivy jsou různého typu, můžeme si perspektivu modulovat k obrazu svému.

Jak daleko k ohnisku?

Typ objektivu určuje jeho ohnisková vzdálenost. Je to vzdálenost od středu objektivu k bodu, ve kterém se protínají světelné paprsky a vytváří tak zaostřený obraz. Podle ohniskové vzdálenosti tak rozlišujeme tři základní tipy objektivů:

  1. Širokouhlý objektiv má krátkou ohniskovou vzdálenost (méně než 35 mm) a široký záběr. Zároveň ale deformuje okraje obrazu, vytváří efekt tzv. rybího oka (což má ale často významo- a stylotvorný efekt, zejm. při zobrazování komediální subjektivity). Tento typ objektivu také zvětšuje hloubku obrazu, opticky se zvyšuje vzdálenost mezi popředím a pozadím a pohybující se objekty tak působí rychlejším dojmem.
  2. Běžný objektiv má ohniskovou vzdálenost 50 mm. Prostorové vztahy jsou reálné, nedeformované.
  3. Teleobjektiv má dlouhou ohniskovou vzdálenost, vyšší než 100 mm. Snižuje hloubku obrazu a vzájemnou vzdálenost a velikost předmětů v něm. Objektům v pohybu tak trvá delší dobu než urazí vzdálenost, která se nám zdá menší. Zároveň ale umožňuje přiblížit vzdálenou akci.
  4. Zoom nebo také transfokátor je objektiv, který umožnuje zvyšovat nebo snižovat ohniskovou vzdálenost (přiblížit nebo oddálit objekty před kamerou) a měnit tak rámování záběru bez pohybu kamery samotné.

Zaostřeno do hloubky

S ohniskovou vzdáleností objektivu souvisí i tzv. hloubka ostrosti, která určuje rozdíl vzdálenosti mezi nejbližším a nejvzdálenějším předmětem před kamerou, v jaké jsme stále schopni vidět je zaostřené.

Malá hloubka ostrosti je typická pro objektiv s delší ohniskovou vzdáleností. Zaostřený máme předmět nebo akci nejblíže ke kameře a veškerá pozornost diváka se tak poutá právě tam.

Širokoúhlý objektiv má obecně hloubku ostrosti vyšší než teleobjektiv. S velkou hloubkou ostrosti jsme schopni vnímat více akcí v různé hloubce záběru, tedy ty, co se ve stejné chvíli odehrávají v popředí i v pozadí. Zároveň si můžeme vybrat, kterou akci chceme mít zaostřenou, a která momentálně nemá významovou prioritu. Pokud přeostření z jedné akce na druhou provedeme přímo během trvání záběru, jedná se o tzv. racking focus.

Hloubka ostrosti je základním nástrojem ke směrování pozornosti diváka. Záleží už jen na vás, jestli povedete své publikum za ruku díky malé hloubce ostrosti, nebo je naopak necháte samostatně vyhodnotit, na co se mají momentálně soustředit.

 

Leave a Reply