Jak jsem točil celovečerák na iPhone 5

Jak jsem točil celovečerák na iPhone 5

Peter je žhavá vycházející filmová hvězda. Má všechno: slávu, peníze a krásnou těhotnou manželku. Když dvojici v jejím horském sídle navštíví pár kamarádů během oslavy Peterových narozenin, sněhem zavátou krajinou se začínají pomalu plížit závist, tajemství a paranoia. Jak se obě dvojice postupně odcizují, s minulostí se vyrovnávají pomocí alkoholu a drog. Pak se na scéně navíc objeví dávný známý a Peter musí začít bojovat za záchranu svého nového života. Jenže čím víc se snaží věci udržet pohromadě, tím rychleji propadá psychické krizi. S postupující nocí už není schopen rozeznat realitu od iluzí…

Autoři filmu And Uneasy Lies the Mind Jonas Fisch a Dillon Tucker se zabývají abstraktním malířstvím a básněmi. Když mě kontaktovali ohledně režie projektu, hned mi bylo jasné, že půjde o mimořádně nekonvenční film. Celý příběh se rozkrývá pomocí útržkovitých bolestných vzpomínek muže, který byl okraden a surově zbit do hlavy. Vizuál filmu bylo nutné pojmout z tohoto hlediska, což má daleko k ostrosti a dokonalosti.

Výstřednost inspiruje

Nejprve jsem měl v úmyslu točit na 16 mm film. Na to nám ale nezbýval rozpočet, takže jsem se rozhodl jeho vzhled zreplikovat moderní digitální technologií. Vítal jsem všechny nečistoty a odlesky, které mi pomohly vytvořit špinavý, roztříštěný, organický obraz. Hodně mě ovlivnila práce Janusze Kaminského v Zachraňte vojína Ryana. Hojně využil triky přímo v kameře a další technologické postupy k narušení klasického vzhledu 35 mm filmu. Výsledkem byly zmatené, ale svébytně krásné obrazy, které skvěle ilustrovaly atmosféru bitvy. Inspirovala mě také kamera ve filmech Gummo, Rodinná oslava, Přiznání a Hnus – vždycky jsem byl velkým fanouškem jejich výrazného stylu.

Průzkum mě dovedl až ke komunitě filmařů, kteří točí na iPhone s 35 mm objektivy. Jejich práce mě donutila pořídit si iPhone 5 s adaptérem Turtleback. Pak jsem se vypravil do půjčovny techniky Division Camera v Hollywoodu na srovnávací test s Red Epic MX a Canon 5D Mark III. Výsledky mě ohromily: materiál z iPhonu byl syrový, špinavý, měl vinětaci. Nepodobal se ničemu, co jsem do té doby viděl. Okamžitě jsem se do toho looku zamiloval a rozhodl se tato nekonvenční omezení přetavit v mocný vyprávěcí nástroj.

Prach a špína

Adaptér Turtleback má zabudované zvětšovací sklíčko s vzorovanou strukturou podobající se otisku prstu. Chlupy, špína a mastnota se na něm vždycky zachytily, což obrazu dodalo další texturu a nedokonalost, kterou jsem potřeboval. Vlastně jsem ve výsledku vůbec nic nezačišťoval, naopak ještě prach a špínu místy přidával. Další zajímavostí sklíčka je vinětace okolo celého obrazu. Můžete ji ovládat pomocí clony, čím zavřenější, tím silnější vinětace. I při průměrných hodnotách 5.6 f-stop už jsou okraje hodně tmavé a plné odchylek, což velmi nevypočitatelně, ale krásně narušuje celkovou estetiku.

Intenzitu vinětace ovlivňuje ohnisková vzdálenost objektivu. Abych mohl efekt plně kontrolovat, vybral jsem si pro celé natáčení 35 mm a 50 mm objektivy Nikon Nikkor, které generovaly středně silnou vinětaci. 18 mm objektiv ji měl extrémní. S tímto objektivem jsem musel mít úplně otevřenou clonu, jinak obraz vypadal, jako bych ho natáčel skrze černou díru. Minimální clona zároveň umožnila hercům přicházet a odcházet z bodu ostrosti. Malá hloubka ostrosti mi vyhovovala. Kameru jsem prostě vždycky postavil přímo doprostřed akce, takže do mě herci chvílemi doslova vráželi. I to ale celkově přispělo k atmosféře dezorientace a klaustrofobie, o kterou jsem usiloval.

Frekvence a elektrošoky

Materiál jsem nahrával přímo na iPhone 5 za pomoci aplikace Filmic Pro, která umožňuje ovládat barevnou teplotu, snímkovou frekvenci a přenosovou rychlost. Natáčel jsem 50 Mbps namísto výchozích 24 Mbps. S Filmic Pro jsem také pomohl přizpůsobit záznamovou a výstupní snímkovou frekvenci, což se u klasické kamery dělá nastavením závěrky. Natočil jsem několik abstraktních sekvencí při 6 fps a přehrál je při stejné frekvenci pozpátku ve 24 fps video formátu. Udělalo to efekt rozmazaného pohybu a akvarelů. Postupně, jak se abstraktní scény vyvíjely, jsem si dál hrál s frekvencí a čím dál víc obraz rozbíjel.

Během natáčení je iPhone připojen ke zdroji a každý elektrický impulz je na obraze znát – každých pár sekund uvidíte rychlý záblesk z jediného mírně přeexponovaného framu. Když jsem tenhle nečekaný a bizarní efekt zaregistroval, samozřejmě jsem se do něho zamiloval. Koneckonců, jak jinak lépe vyjádřit útržkovité vzpomínky umírajícícho muže než pomocí náhodných elektrických impulzů, které nekontrolovatelně ovládají expozici obrazu?

Malý rig pro iPhone mi umožnil kameru postavit, kam se mi zachtělo. Připevnili jsme ji na sáně a brázdili s ní zasněžené svahy, na place jsme ji měli v malých kabinkách, v kuchyňském dřezu nebo přímo na tělech herců. iPhone je tak stabilní a snadný k použití, dal mi naprostou volnost se pohybovat a reagovat na herce, kteří zase ocenili, že mohli své charaktery prožívat déle než je obvyklé.

Brány jiných světů

Hlavní natáčení trvalo čtyři týdny v extrémní zimě v Mammoth Lakes v Californii, kde jsme měli k dispozici nádhernou horskou chatu rodinného přítele. Uvnitř jsem měl vozíky se šesti 250 wattovými žárovkami obalené mušelínem. Ke stropu jsme upevnili háky, abychom mohli vozíky zvedat nebo spouštět v závislosti na záběru. Abych zdůraznil hloubku očí herců, rozvěsil jsem dva velké čínské lampiony. Nechtěl jsem oči zdůrazňovat kvůli jejich kráse nebo pro pochopení reakcí postav. Slouží jako brány do temných narušených psychik. Během vyvrcholení filmu jednu z postav vcucne televize – portál mezi skutečným světem a světem vzpomínek. A právě oči tu slouží jako spojení s realitou.

Pod bodem mrazu

Extrémně nízké teploty se ukázaly jako jedna z největších překážek produkce. Plně nabitý iPhone v takovém chladu nevydrží ani dvě minuty. Mezi záběry jsem si ho třel v podpaždí, abych ho trochu zahřál. I přesto jsme spoustu záběrů ztratili, protože telefon prostě zkolaboval uprostřed práce. Měli jsme 64 GB iPhony a i za normálních podmínek nám baterie selhávala před naplněním kapacity paměti.

Úvodní a závěrečnou titulkovou sekvenci jsem pojal v temném útržkovitém duchu celého filmu. Počáteční titulky tvoří zmrzlá písmena z podomácku vyrobených abecedních tvořítek na led. Prostě jsem je vyndal z mrazáku a natočil při 1 fps, jak pomalu tají na velkém podnose. Na konci filmu jsme zase vytištěné kartony přilepili k mastnému pekáči a já je poléval různě silnou vrstvou průhledné a tmavé tekutiny, kterou jsem rozfoukával fénem. To vše při 2 fps a s magnetickým clip-on makro objektivem. V obou případech výsledek připomíná filmy Stana Brakhage nebo Pollockovy malby.

Budoucnost je experiment

Stopáž jsme stříhali pomocí Final Cut Pro 7. Podílel jsem se na finální barevné korekci v DaVinci Resolve od Blackmagic. Soustředili jsme se hlavně na vyrovnání vzájemných rozdílů mezi záběry, což bylo vzhledem k jejich silné textuře a vinětaci docela obtížné. iPhone fungoval skvěle za příznivých denních podmínek, ale s menším množstvím světla šla kvalita rapidně dolů. I tak jsme na něj ale natočili opravdu celý film – bez jakýchkoli animací nebo vizuálních efektů. Jeho výsledný look jsem si prostě zamiloval. A opravdu jsem si užil to posouvání hranic filmových technologií, i přesto, že to znamenalo porušit mnoho zákonů a experimentovat. Filmař, který se rozhodne jít alternativní cestou se nesmí ptát, jak to celé udělat, ale spíš, proč to tak dělá. Radím vám, jděte do toho a objevujte nové cesty k vyprávění příběhů. Osobně se už nemůžu dočkat na výsledky.

Ricky Fosheim

American Cinematographer 08/2014

Leave a Reply