Hrátky s filmovým časem

Hrátky s filmovým časem

Jako scénárista nebo střihač máte velikou moc a jste mimo jiné pánem času. Akci můžete zrychlit nebo zpomalit, ať už to dává významově nějaký smysl, nebo to prostě jen cool vypadá. Každý příběh se ale musí odehrávat v čase a na rozdíl od skutečného života se v něm můžeme libovolně pohybovat dopředu nebo nazpátek. Cestování v čase v rámci audiovizuálního díla už má ale klíčovou důležitost a autor ho do textu zakomponoval, protože potřeboval něco důležitého o postavě sdělit. Za dlouhou historii filmového průmyslu se zobrazování časových posunů víceméně formálně ustálilo, takže dnes průměrný divák obvykle pozná, že se z hrdinovy přítomnosti přenesl jinam. S rostoucí diváckou zkušeností se od formálních ukazatelů dokonce čím dál více upouští. Přesto neuškodí shrnout si, jaké druhy filmového time-travellingu máme a jak by pro optimální orientaci měly vypadat.

Flashback (nebo také Retrospektiva) je návrat do historie postavy, její vzpomínky. Zpravidla přichází v momentě, kdy má nějakou logickou spojitost se současností. Většinou nám vysvětluje, proč postava jedná tak, jak jedná, proč má z něčeho fobii, apod.

Přenos zpátky v čase se nejčastěji odděluje různými jednoduchými střihovými efekty, jako např. prolínačkou, prolínačkou přes bílou, nebo se může celý odehrát v  dvojexpozicí (pokud zároveň s minulostí sledujeme i současné chování hrdiny).

Flash-forward (nebo také Prospektiva) je o něco méně častým úkazem, protože se jedná o píseň budoucnosti. Tím pádem závisí pouze na fantazii a představách, nikoli na tom, co se skutečně kdysi odehrálo. Prospektiva je v podstatě hrou s divákem, protože podněcuje napětí, zda se příběh skutečně vyvine směrem, jaký nám nabízí, nebo úplně jinak. Často se umisťuje hned na začátek děje a zobrazuje-li něco definitivního, jako například smrt, divák začne být zvědavý na okolnosti, které k ní vedly, a také, jestli dopadne všechno skutečně tak, jak to na začátku vypadá. Autoři mnohdy nabízí hned několik variant vyústění příběhu a vybuzují tak divákovu představivost na maximum.

Pohyb vpřed v čase můžete ohraničit o něco kreativněji. Zvlášť pokud se jedná o fantazie postavy, umocněné například nějakou navýkovou látkou. V tom případě se nejlépe uplatní prolínačky a dvojexpozice. Pokud chcete zdůraznit, že ukážete vyústění akce, která se právě odehrává, můžete například zrychlit čas nebo rovnou použít efekt zrychleného přehrávání vpřed jako u VHS. Fantazii se meze nekladou.

Práce s filmovým časem je v současnosti jedním z největších trendů, zejména u televizních seriálů. V propracovanější formě klade zvýšené nároky na diváka a bývá tak chápán jako prostředek ,,intelektuálnější“ tvorby. I v klasické podobě ale nabízí velký prostor pro kreativitu a vlastní tvorbu tak jedině obohatíte.

 

 

 

Leave a Reply