Efektivní střih: Magická šestka

Efektivní střih: Magická šestka

Kontinuitní střihová skladba je fajn věc, která funguje za všech okolností a většinou s ní ani nikoho neurazíte. V rámci jedné scény prostě dbáte na návaznost pohybů, času a snažíte se nepřekračovat pravidlo osy. Pokud ale máte se střihem surového materiálu dlouhodobější zkušenosti, jistě si vybavíte spoustu okamžiků, kdy splnit daná kritéria nebylo s dostupnými obrazy možné. Dobrý střihač se pak musí snažit různými prostředky ze situace takzvaně vylhat. Jaké jsou vaše možnosti?

Jestli střih konkrétního díla funguje naštěstí není otázkou jediné scény nebo sekvence. Dávat smysl musí v celkovém kontextu příběhu, jak myšlenkově, tak obrazově. Hollywoodská střihačská kapacita Walter Murch v příručce In the Blink of an Eye doporučuje tzv. Pravidlo šesti, které nabízí záchytné body, když se střihač ocitne v úzkých. Respektovat byste měli v pořadí od nejdůležitějšího:

  1. emoce
  2. příběh
  3. rytmus
  4. směru pohledu
  5. dvojrozměrnou plochu obrazu
  6. trojrozměrný prostor akce

Ideální střih splňuje všech 6 kritérií, fungovat by ale stále měl i v nejhorším případě, kdy se podaří splnit jen jednu – včetně té s nejmenší důležitostí. Zároveň tak platí, že pokud musíte některou z položek obětovat, postupujte od konce seznamu. Nemusíte se bát hnidopišských diváků. Čím dovedněji se vám podaří splnit horní body (zejména první 3, které pracují s myšlenkou a stylem), tím méně si budou všímat nesrovnalostí s těmi spodními (které pokrývají prostorové vztahy).

Emoce je zásadní a měli byste se ji snažit zachovat za všech okolností. I pokud vám kvůli obrazu, na kterém emoce stojí, měla přestat fungovat kontinuita prostoru.

Příběh musí dávat smysl dle pravidel o dobrém scénáři. Pořád ho ale můžete upozadit vedle intenzivní emoce.

Rytmus je otázkou stylu, ale také charakteru jednotlivých scén, který musí odpovídat akci v nich obsažené. Má zásadní podíl na tom, jestli se divák u díla nudí nebo je naopak zcela pohlcen. Jde už ale více o záležitost formy.

Směr pohledu, plocha obrazu a prostor akce jsou čistě formální otázky. Řídit se jimi působí nejlogičtěji a nejpřirozeněji a většina diváků se tak dokáže v prostoru na plátně nejlépe orientovat. Pokud je budete respektovat, z hlediska střihu byste neměli selhat. Nikdy ale do díla nevnesete přidanou hodnotu – něco, co by udělalo z díla obyčejného dílo výjimečné.

Murchovi se jeho střihačská teorie osvědčila – na kontě má tři Ceny Akademie (včetně těch za střih zvuku). Jistě bude fungovat i při vaší práci.

 

 

 

 

 

Leave a Reply