Charakter příběhu nejlépe rozhoduje o natáčecím médiu, říká producentka Rosemary Blight

Charakter příběhu nejlépe rozhoduje o natáčecím médiu, říká producentka Rosemary Blight

Už více než 20 let se Mary Blight pohybuje v přední linii australského nezávislého filmového hnutí. Jako producentka Goalpost Pictures, jedné z nejznámějších místních nezávislých produkčních společností, stála u zrodu přes 20 celovečerních i televizních projektů. Spolupracovala s talenty jako Tom Wilkinson, Joel Edgerton, Chris O´Dowd nebo Charlotte Gainsbourg. Za své kreativní schopnosti získala řadu ocenění, mimo jiné AACTA Award Australského filmového institutu pro Nejlepší  film The Sapphires.

 

Co vás jako producentku přiláká ke konkrétnímu projektu?

V ideální formě je to něco, co divákům zprostředkuje zážitek z úplně jiného světa než je ten jejich. Chci publikum pohnout – přimět je smát se, plakat, nebo se nad něčím zamyslet.

V jaké fázi plánování projektu začínáte uvažovat nad tím, jaké médium pro natáčení použít?

Diskuze obvykle začínají ještě před pre-produkcí, když si sednete s režisérem, už máte vybraného kameramana, a společně se probíráte materiálem a ptáte se: Co tahle věc potřebuje?

Většina názorů se shoduje, že film nebo digitál je čistě ekonomickým dilematem. Jakou roli hrají finance konkrétně ve vašem rozhodování, a jaké další faktory se podílí na konečném verdiktu o vhodném médiu?

Osobně nepatřím k té škole, která tvrdí, že digitál je levnější než film. … Myslím, že se především musíte řídit tím, co vyžaduje příběh a styl filmu. Hodnotíme filozofii produkce, diskutujeme s kameramanem, přemýšlíme, o co si říkají postavy, celkový vzhled filmu. Pak teprve děláme rozhodnutí. Zhodnotíme rozpočet a řešíme, jak udělat, aby to celé takhle fungovalo.

Z vlastní zkušenosti říkám, že rozhodnutí film versus digitál je úplně stejné jako rozhodovat o natáčení ve studiu, nebo v exteriérech. Je to jako volba charakteru: na co točíte, určuje charakter vašeho filmu. Takže pokud se rozhodnete, že filmové médium je pro vás to pravé, přihlédnete ke svému rozpočtu a tomu se pak přizpůsobujete.

Pro vaše 2 poslední snímky The Sapphires a Felony jste také zvolila film. Můžete nám říct, jak jste u každého z projektů dospěla k tomuto rozhodnutí?

U The Sapphires dělal kameru Warwick Thornton. Když už jsme měli scénář skoro hotový, Warwick chtěl točit na film. Byl to nákladný celovečerní projekt – spousta lokací – ale Warwick se s filmem cítil nejjistější. Od tohoto bodu, už se o tom dále nediskutovalo. Natáčeli jsme ve Vietnamu a doslova každý den posílali do Bangkoku denní práce.

S filmem také získáte i texturu, která digitálu chybí.

Komě toho, že Warwick si film prosadil, byl tohle skutečně další z rozhodujících faktorů. Potřebovali jsme navodit 60. léta a neměli rozpočet na kompletní rekonstrukce všeho, takže jsme museli hodně improvizovat. A filmový materiál nám hodně pomohl vytvořit ten správný look doby.

A co v případě Felony? Proč jste se i zde rozhodla pro film?

Pro Felony jsme s kameramanem Markem Warehamem (ACS) udělali spoustu kamerových zkoušek. Testovali jsme všechny nejpoužívanější digitální formáty, které přišly s různými typy čoček. Zkusili jsme čtyři nebo pět různých kamer, filmové versus nejlepší digitální. Režisér Matthew Saville byl v tom směru otevřený všemu. Chtěli jsme vytvořit vyspělý thriller o morálce. Chtěli jsme, aby lidé cítili, že sledují něco atraktivního, zábavného, ale zároveň i umělecky hodnotného. Scénář je neuvěřitelný a nechtěli jsme, aby cokoli zkazilo dojem z těch úžasných dialogů. A hlavně – měli jsme Toma Wilkinsona. Kdo by se chtěl stavět do cesty Tomu Wilkinsonovi?

Felony je především o hereckých výkonech a hloubka filmového materiálu umožnila těmto výkonům skutečně vyniknout. Připadá mi, že stačí jen natáhnout ruku na plátno a skutečně se jich můžete dotknout.

 

American Cinematographer (April 2014)

Leave a Reply