Barbarství se špetkou vkusu: Seriál o legendárním kanibalovi hledá estetiku v obrazech smrti

Barbarství se špetkou vkusu: Seriál o legendárním kanibalovi hledá estetiku v obrazech smrti

Přestože je seriál Hannibal pozoruhodný v mnoha různých ohledech, na první pohled zaujme především nápadnou vizuální estetikou. Obzvláště patrné je to v pilotnímu dílu, kdy se divák poprvé seznámí s titulní postavou (Mads Mikkelsen). Je to moment, který si hlavní kameraman James Hawkinson a producent a režisér v jedné osobě David Slade dlouho pečlivě plánovali. ,,Prvních 20 minut pilotu se Hannibal vůbec neobjeví na scéně a s Davidem jsme hodně mluvili o tom, jak ho v prvním setkání s divákem nasvítit,“ říká Hawkinson. ,,Je jako všudypřítomný Satan. Nevidíte ho, ale tak nějak se skrývá v každém z nás. To nás dovedlo k přesvědčení, že by v každé scéně měl zůstat částečně ponořený do tmy.“

Kanibal a Satan

Hannibal je samozřejmě onen slavný ,,kanibal Hannibal“, sériový vrah, jinak psychiatr a gurmán Hannibal Lecter z románů Thomase Harrise. V pilotu seriálu se nám poprvé představí i druhý hlavní hrdina, a to během pitvy ženy, které vrah odstranil ledvinu jen aby ji mohl zašít zase zpátky. ,,S tím masem není něco v pořádku – on je jí!“ Poznamená empatický konzultant FBI Will Graham (Hugh Dancy). Vzápětí se střihem přesouváme do domácnosti Hannibala Lectera, který si právě užívá vybraný pokrm. ,,David měl o téhle scéně zcela jasnou představu,“ vzpomíná Hawkinson. Kamera se 100 mm objektivem a minimální clonou najíždí na Hannibala, který si právě servíruje porci. Poté se společně s pohybem vidličky k ústům přiblíží k jeho obličeji. Madse jsme nasvítili seshora zářivkou Kino Flo a asistenti se postarali o to, aby se světlo neodráželo od talíře. Řekl jsem Madsovi: ,,Budeš prostě ve tmě v klidu žvýkat, dokud se nezvedneš. Takže poprvé, kdy vidíte Lectera jsou to vlastně jen obrysy lebky v temnotě.“

Psychopat kontra autista

Filmový odkaz Harrisova zločince čítá pět celovečerních snímků a seriál od nich odlišuje především to, že divák tentokrát zná Lecterovu skutečnou povahu. Narozdíl od jeho obětí. Ke konci první sezóny si Graham konečně začíná uvědomovat možnou spojitost mezi pachatelem a svým terapeutem a kolegou z forenzní praxe v jedné osobě. Ale ostatním postavám seriálu, včetně Grahamova šéfa od FBI Jacka Crawforda (Laurence Fishburne) to připadá jen jako další výplod Grahamovy chorobné fantazie.

Grahamova vizuální prezentace je dalším faktorem, který se zrodil v pilotu. S Aspergerovým syndromem a sklonem k autismu je pro FBI užitěčný díky schopnosti vcítit se do psychopatické mysli. To je znázorněno hned v úvodní scéně, kdy prohlíží děsivé místo činu a v myšlenkách se mu odehrávají záblesky vrahova řádění. Hawkinson tomu říká proces ,,dekriminalizace“. Graham vidí věci až příliš živě, což mu brání pohlédnout ostatním lidem do očí. Už od začátku hledal kameraman způsob, jakým pro něj vytvořit izolované rámování. ,,To je dáno hlavně výběrem objektivu a kompozicí – co nejvíce samostatných detailů z různých úhlů, a i když je v záběru s více lidmi, vždycky ho nějakým způsobem oddělit.“ Nápad se zrodil v hlavě druhého kameramana Guillerma Navarra, který se k projektu připojil pro tři epizody první sezóny. Grahama od okolního prostředí izoloval zejména důmyslnými jízdami.

Terapie italskými mistry

Seriál Hannibal operuje s extrémy po vizuální, ale i obsahové stránce. Autor Bryan Fuller nechal obě hlavní postavy najmout FBI jako konzultanty pro speciální sérii barokních vražd. Lecterova počáteční role je posoudit emocionálně nestabilního Grahama a v průběhu dalšího vyšetřování mu slouží jako terapeut. Kromě teatrálních inscenací místa činu a až láskyplných záběrů jídla (včetně znepokojivých náznaků vzájemných souvislostí) nechybí scény terapií v žádném dílu. Tvůrci je pojali značně formalisticky – s pacientem a lékařem sedícími naproti sobě ve ztemnělé Lecterově kanceláři, kterou jen slabě osvětlují dvě okna v pozadí.

Nikoho tak nepřekvapí, že vizuální koncept pilotního dílu ovlivnilo klasické malířství – zejména Caravaggio, jakožto mistr šerosvitu. ,,Ukázal jsem Davidovi fotku Caravaggiova Zajmutí Krista s tím, že by náš vizuál měl vypadat přesně takhle.“ vzpomíná Hawkinson. Poutavá scéna Ježíšova zatčení v Getsemanské zahradě je letmo nasvícena ze zdánlivě jediného zdroje, který ponechává pozadí kompletně tmavé. Sladeovi se nápad zalíbil a otrocky se ho držel. Šerosvitový styl je obzvláště patrný v první sezóně ve scéně v motelu. Lecter a Graham společně snídají v pokoji, kam denní světlo proniká jedinou nepatrnou škvírou v okenním závěsu. ,,To zároveň poskytuje hercům prostor si tak trochu hrát“, říká kameraman. ,,Když se nahnou dopředu, jsou slabě nasvícení ze strany, a když se vrátí do původní polohy, jsou zpátky ve stínu.“

Práce se stíny v Hannibalovi nutí diváka přemýšlet. ,,Nic není doslova řečené, nic neservírujeme na zlatém podnose“, říká Hawkinson, který se podílel mimo jiné na seriálech Arrested Development nebo Zpátky do školy. ,,Musíte být opravdu pozorní a prohlédnout skrze ty stíny.“ Neustálá malá hloubka ostrosti k efektu jenom přispívá. ,,Nikdy nevíte, co se skrývá v pozadí, které zrovna není zaostřené. Skvěle to podtrhuje tajuplnost.“

Digitálně v duchu klasiky

,,Mým cílem bylo co nejvíce se přiblížit filmovému vzhledu za použití digitálu. Natáčeli jsme s Arri Alexou. Vždycky jsem cítil, že Arri má tu správnou příchylnost k filmovému stylu, a že jejich vývojáři pracují s parametry, které se přibližují vlastnostem klasického filmu. Zejména čip kamery funguje v tomhle ohledu skvěle.“

Předbežný grading dělal Hawkinson přímo na place s DaVinci Resolve, poté se data odesílala do Technicolor studia v Torontu k postprodukci. ,,Všechny denní práce jsme prohlíželi už se základním gradingem. Například flashbacky v jedné z epizod poslední sezóny byly hned převedeny do černobílé. Velmi se nám osvědčil Technicolor Data Kit.“

Světlo, ze kterého mrazí

Většina akce se odehrává na torontském předměstí Mississauga, kde byly pro účely natáčení postaveny Lecterova kancelář, kuchyně a jídelna; kanceláře FBI a pitevna. Denní svícení pracovny se stalo v podstatě hlavním schématem pro celý seriál a má také své kořeny už v pilotním dílu. ,,Když jsem poprvé svítil Lecterovu pracovnu, hrál jsem si s vysokými kužely světla, ale nebylo to ono“, říká Hawkinson. ,,Nakonec jsem přišel s lookem pozdního odpoledne, kdy je slunce už nízko na horizontu. Trochu jako na přelomu podzimu a zimy – jde z toho určitý chlad.“ Pro denní scény používal štáb zářivky Kino Flo svítící skrze hedvábí. O tvrdší svícení se pak postaraly Fresnely. ,,Pro základ jsme si shora pustili dovnitř přirozené světlo a doplnili ho naším sunlightem.“

S tímto schématem, stejně jako ostatními v seriálu, se štáb nakonec obešel s minimem umělých zdrojů. Výjimkou je pouze kanibalova kuchyně, kde se odehrává důležitá práce s jídlem, a tudíž si žádá sofistikovanější vzhled. Podle Jamese Hawkinsona ale není tak náročné dosáhnout, aby jídlo na kameře vypadalo dobře: ,,Na stole je ploché, takže směřuje přímo proti hlavnímu světlu. Atraktivitu jídla, ale také herců zvyšuje měkké světlo. ,,Většinou používám cokoliv, co mi pomůže světlo změkčit – od nejrůznějších mřížek po bělený i nebělený mušelín.“ Jídlo i herci musí vypadat u Lecterovy tabule co nejlépe, a to i v nočních scénách svícených teplým zdrojem. Do těch filmaři zakomponovali zlověstné náznaky pomocí modré stěny v pozadí nebo vytvářením různých domněnek o povaze potravy na talíři.

Další klíčové schéma první sezóny byl Grahamův venkovský dům. Lokace je od Toronta vzdálená zhruba 45 minut. ,,Byly jsme právě na place v interiérech, ale zdejší prostředí vás opravdu ovlivní. Je zkrátka znát, že jste na venkově.“ To je další z aspektů Grahamovy odlidštěnosti, která se v průběhu druhé sezóny zvyšuje, zejména prostřednictvím Lecterova vlivu. ,,Temnota, kterou kolem sebe Hannibal šíří, zvolna zachvacuje všechny postavy“, říká Hawkinson. Dobrým příkladem je Lecterova vlastní terapeutka v podání Gillian Anderson. Když ji Lecter navštíví v jejím vlastním bytě, prostředí začíná odrážet jeho vlastní – zatažené závěsy propouštějící jen tu a tam paprsek světla. ,,Jak postupně paralyzuje strachem ostatní charaktery, zahalují se do stínu a Will Graham není výjimkou.“ Ve scéně z motelu už jasně vidíte, jak se temnota stává součástí jeho života.“

Výlety z reality

V průběhu první sezóny se Grahamův už tak dost nestálý psychický stav dále destabilizuje děsivými scénami zločinů a neznámou formou encefalitidy. Jeho ,,dekriminalizační“ výlety prošly od pilotu formálními změnami. Stanice NBC si naléhavě prosazovala, aby tyto momenty byly výrazně vizuálně oddělené žlutou vinětou, která se postupně vkrádá do obrazu. ,,Po pár epizodách ji ale nahradily jemnější efekty desaturace a záblesků. ,,Nejdřív jsme se snažili výrazně oddělit Grahamův vnitřní svět od toho skutečného“, vysvětluje Hawkinson. ,,Rozdíly se ale pozvolna začaly stírat, jak se okolní svět naopak scvrkává do toho Grahamova. Nakonec už nezbyde žádné bezpečné ukotvení v realitě.“ Když Willa přepadnou horečnaté halucinace, James Hawkinson měnil své osvědčené Arri Master Prime objektivy například za Lensbaby a začal také víc pracovat s rozličnými úhly a rakursy. Chtěl tak znázornit, jak nemoc zkresluje vnímání mozku. Pro extrémní případy použil na některé záběry i vysokorychlostní kameru Phantom Flex.

Manuál pro diváka

Ve druhé sezóně je Graham uvězněn v baltimorské nemocnici pro duševně nemocné za Lecterovy zločiny. ,,Když jsem viděl lokace cel a chodeb, začal jsem uvažovat o svícení ve stylu německého expresionismu.“ říká kameraman. Velká ,,terapeutická místnost“, kde Will Graham zavřený ve stísněné kleci přijímá návštěvy, je osvětlená kužely denního světla z vysokých oken, které působí, jakoby se vysmívaly jeho stavu. I tady se pracovalo s minimální clonou a malou hloubkou ostrosti. ,,Takový plán snižuje rafinovanost obrazu, protože diváka navádí, kam má upřít pozornost. Hodně si hrajeme s přeostřováním, protože nám to pomáhá vyprávět příběh.“

Komplikovaná místa zločinu se vyskytují prakticky v každé epizodě, někdy postavené ve studiu, jindy přímo v exteriéru. V epizodě ,,Fromage“ v první sezóně je například oběť nalezená v koncertní hale s cellem nacpaným do krku. Hawkinson se snažil co nejvíce přiblížit klasickému koncertnímu svícení. V aktuální sezóně jsou zase těla nalezená v silu na obilí sešitá k sobě a jediné světlo, které k nim proniká, je ze stropního otvoru. ,,Neexistoval způsob, jak něco takového točit v reálu, takže jsme scénu postavili ve studiu. Mrtvoly jsou odvezeny na pitevnu FBI, s prosklennými stěnami a stropními okny. ,,Produkce během průzkumu zjistila, že pitevny mají obvykle dostatečný přístup denního světla, aby pracovníci nepropadli depresi. Tyhle scény jsou proto jasnější a prosvětlenější než zbytek seriálu. Dá se říct, že jsou takovým útočištěm pro diváka. Onen všudypřítomný chlad v nich ale zůstal.“

Skutečná světelná magie seriálu ale začíná až v Technicolor Toronto, studiu, kde se setkává to nejlepší kreativní i technické zázemí. Grading jedné 46-minutové epizody trvá dvě až tři hodiny. ,,Obvykle postupujeme podle toho, kam chceme řídit divákovu pozornost. Vycházím tak i ze svého školení v klasické malbě. Staří mistři vedli oko pozorovatele kompozicí právě metodou šerosvitu. A to se snažím mít neustále na paměti během finálního gradingu. Odkazy na náboženské malby a literaturu je ostatně protkaný celý seriál, zejména co se týče konceptu Lectera jako Satana a dost možná i Grahama jako Lucifera.“ vysvětluje James Hawkinson. ,,Možná ji nikdo ještě neodhalil, ale věřím, že ve všem, co děláme, je nějaká filozofie.“

John Calhoun

American Cinematographer 06/2014

Leave a Reply